Proč musí existovat kurz pro asistentky
Když moje dlouholetá asistentka otěhotněla, byla jsem maličko smutná, že mi má téměř už přítelkyně odchází. Ale jako matka dvou dospělých dětí jsem věděla, jaké je „nastávající“ období radostí, a tak samozřejmě převážila moje radost. Rozloučení tak probíhalo ve velmi neformálním duchu s trochou slz z obou stran a mě nezbývalo než čekat, koho mi z vedení pošlou jako náhradu. Byla jsem totiž zrovna na pracovní cestě v zahraničí, když probíhal pohovor, který vedl můj kolega, a ze kterého měla vyjít na svět má nová asistentka. Byla jsem tak zvědavá, kdo se po mém návratu objeví za sekretářským stolem.
První pohled byl velice příjemný. Mladá dívka, čerstvě dostudovaná studentka obchodního lycea s pečlivě upraveným zevnějškem. Ano, říkala jsem si, přesně takovouhle reprezentativní slečnu jsem potřebovala. Přece jenom se v kanceláři nějaká ta návštěva vyskytne, takže je vždy dobré mít po ruce dobře vypadající slečnu. Jenže, jak jsem záhy zjistila, pěkný vzhled bylo všechno, co dokázala mladá dáma pro pozici asistentky nabídnout. První zádrhel nastal, když jsem měla dostat hovory do pracovny. Trvalo asi týden, než slečně pochopila, jak funguje přepojování hovoru mezi kancelářemi. Vždy, když se mi tak mělo dostat někoho na druhé straně přijímače, zásadně se ozýval hluchý tón, protože milá asistentka místo přepojování hovory zavěšovala. Bohužel si ani nedokázala zapisovat jména volajících, takže jsem se ani občas nedozvěděla jméno toho, kdo mě potřeboval. Když už jsem se jednou vážně rozčílila, podívala se na mě slečna dojemnýma očima a řekla: „Když něco chtějí, tak snad zavolají nazpátek, ne?“ Na to jsem vážně v tu chvíli neměla co říct. Stála jsem naprosto odzbrojená a němá. Počáteční problém s telefonem se ale jakžtakž vyřešil a telefon vypadával stále méně.
Problém, který ale přetrval, byla má snaha se mé asistentky dovolat. Často se totiž stávalo, že na mé volání nikdo neodpovídal. Pak jsem se tedy odhodlala a šla jsem se podívat, co že se to tak důležitého děje. A ejhle! Vidím asistentku, jak zuřivě gestikuluju během hovoru do mobilního telefonu. Kéž by tolik energie vynakládala také na svoji práci. Největším překvapením bylo, že když jsem byla protistranou spatřená, nijak nehodlala s telefonováním přestat! Počkala jsem si tedy já na to, až moje podřízená dořídí svoje soukromé věci. Chápala bych, kdyby se jednalo o cokoliv důležitého, ale jak mi bylo sděleno, má asistentka má „skvělej vztah s mámou a pořád si volaj“, za což jsem byla vážně ráda, že některé vztahy stále fungují, ale to přece neznamená, že se musí tenhle skvělý vztah upevňovat během pracovní doby. A tak jsem se během měsíce dozvěděla, kdy mají obě zmíněné dámy svoje „ženské problémy“, kdy docházejí společně ke kadeřnici, na manikúru nebo k jisté Dáše na kafe. Jednou jsem se dokonce přistihla, jak si říkám, že je první čtvrtek v měsíci, a tak bych si mohla jít odpolední kávu udělat sama, protože má asistentka už bude ve dveřích žadonit o odchod o hodinu dříve kvůli kadeřnici. Téměř jsem prožívala, když se oné Dáše, ke které se chodilo na kafe, rozpadal vztah s přítelem. To jsem si mohla zvedat telefony sama, protože má asistentka byla na zhroucení a jak vidno, Dáša na tom byla ještě hůř.
Další maličkostí, kterou moje asistentka nezvládala, bylo vybavování mých složek a šanonů. Pokud si již nějaký na svůj stůl připravila, pak jsem je dostávala často s nějakou značkou jejího pracovního nasazení. Tak se mi dostaly pod ruku smlouvy, na kterých byl lak na nehty. Jindy jsem měla u sebe dokumenty, které byly pomalované srdíčky. Má sekretářka totiž miluje kreslit si drobnosti na okraje papírů, když telefonuje se svojí maminkou anebo Dášou. Naposledy jsem dostala jednu pracovní složku plnou kytiček a sluníček před svým šéfem, který se na mě jenom shovívavě usmíval, že moji infantilitu toleruje. A co se týče vaření kávy. Piju kávu dvakrát denně, ráno a odpoledne. Má asistentka mi ji vaří. Zásadně mi však dává jenom půlku kostky cukru místo celé, protože jak mi říká, sladit se nemá a je nutné si hlídat linii v každém věku. To mi říká i moje stará maminka, jenomže od té jsem se to už naučila brát, ale co moje mladičká asistentka? Nosím si tak pytlíky s cukrem z restaurací a dosypávám si cukr do kávy.
Svému kolegovi, který mi tenhle zázrak vybral během mé nepřítomnosti, jsem slíbila, že hned jak otěhotní jeho asistentka, má předem jasný záskok ode mne z kanceláře. K Vánocům jsem mu dala knížku o krtkovi, který chce zjistit, kdo se mu vy… na hlavu s tím, že já sama už vím, kdo to byl. Jako omluvu jsem ale k Vánocům dostala sama jiný dárek. Kolega pro moji a zároveň svoji asistentku zařídil místa na kurzu pro asistentky od firmy Tutor. Tam my jí prý buď zlepší, anebo vymění. Ať s ní udělají, co chtějí, pro mě už je dnes útěchou to, že vím, že takový kurz pro asistentky existuje. Znamená to totiž, že jsou na světě i další nešťastníci, kterým jejich pomocníci vypojují telefony, tráví pracovní dobu řešením českého světa celebrit, a když už jim takhle ztěžují život, tak jim ani dovolí si ho trošku osladit. Mám pocit, že za tu dobu, co mám novou asistentku, jsem se slazením na dvou kostkách cukru. A to mám děti z domu a manžela věčně v práci!