Je zapotřebí přípravných kurzů na umělecké obory?
Pokud Vás někdy Vaše nadšení a snad i talent pro určitý umělecký obor dovedl k rozhodnutí, že se pokusíte jej vystudovat na profesionální úrovni, tedy v rámci vysoké školy, jistě víte, jak šílené vlastně tohle rozhodnutí je. Hrát, malovat či zpívat touží tolik lidí, ale těch vyvolených, je ve skutečnosti jenom pár. A přitom na uměleckých školách často jejich výběr záleží na nastavení přijímací skupiny profesorů a akademiků. Já sama jsem se rozhodla zkusit studium architektury. Vždycky jsem ráda malovala, ale nikdy mě to netáhlo k nějakému typu malby umělecké, ale spíše k čemukoliv, co se dá následně nějaký způsobem prakticky využít. Navrhovala jsem si tak pro sebe různé šaty, nádobí a postupem času jsem se pokoušela i kreslit představy budov. Většinou mě fascinovaly budovy, které byly nějakým způsobem spjaté s krajinou a přírodou. Začala jsem se tak zajímat o možnosti ekologických staveb, zejména pak rodinných domů a o práci několika architektonických firem, které se právě touto činností zabývaly. Pomalu jsem svému zájmu začínala propadat a pokoušela se sama načrtávat různé energeticky nenáročné domky, které by nějakým způsobem co nejméně zasahovaly do okolí. Jednou jsem návrhy ukázala doma rodičům, a těm se prý ohromně líbily. Jenomže, znáte rodiče. Co by se jim z toho, co jste nějakým způsobem vytvořili, nelíbilo. Začal tak ve mně ale hlodat červ ohledně toho, jaká je skutečná kvalita mých návrhů a toho, že bych se ráda dozvěděla něco více o tom, jak se skutečný dům navrhuje. Svěřila jsem se nejlepší kamarádce, která mě donutila zavolat do jedné z mých oblíbených architektonických firem s tím, jestli by si na mě nenašli sekundu svého šíleně nabitého dne. Musím přiznat, že jsme v té chvíli byly obě maličko pod parou, jinak bych to asi nikdy nedokázala, takže jsem se druhý den pořádně děsila toho, že mi řekli ano!
Sbalila jsem si svých pár návrhů a vydala se směrem k Chotkovým sadům, kde jsem nechala svoje návrhy na recepci a prý, že se mi někdo ozve. Bohužel se už nikdo nikdy neozval. Ze začátku jsem byla naštvaná, kdo že si to ze mě vystřelil, ale pak mi bylo jasné, že prostě jenom někdo nemá čas anebo se na návrhy mohlo zapomenout. Ať tak či onak, nakonec mě to nakoplo k tomu začít se o architekturu pořádně zajímat. Nakoupila jsem si nejrůznější knihy praktické i teoretické a přečetla Vitruviovy spisy o architektuře. Byla jsem jimi přímo nadšená. V knížkách o architektuře jsem strávila celé prázdniny mezi třeťákem a čtvrťákem na gymnáziu a do maturitního ročníku jsem nastupovala s tím, že přesně vím, co chci dělat. Budu architektka.
Jenže, vysnít si takovéhle pěkné povolání je jedna věc a dostat se na školu, která Vás na něj připraví, je věc druhá. Oslovila jsem proto naši profesorku estetické výchovy ohledně toho, co bych přesně měla udělat, abych se na architekturu na „stavárnu“ (Fakultu stavební ČVUT) dostala. A najednou jsem zjistila, že architektura není jenom o hezkém malování, ale že knížky nelžou, a je to také spousta matiky společně s fyzikou. Jenže tady mi už moje nadšení a trocha talentu nestačily. Začala pro mě tedy dřina a ve škole jsem se snažila se co nejvíce zaměřit právě na tyhle dva předměty. Ale to, co jsem potřebovala do sebe nasoukat pouze a přesně na přijímačky, to mi nikdo na gymnáziu ani říct nemohl. Tam se jely osnovy, a basta. Proto mi má velká pomocnice a někdy téměř zachránkyně, milá paní profesorka estetiky poradila, abych zkusila některý z přípravných kurzů, které se k architektuře pořádají. Našla jsem si jednu z nejlépe hodnocených agentur, společnost Tutor, a přihlásila se na kurzy tam. Půlrok jsem tak věnovala přípravě na maturitu, učení se matiky a fyziky v sobotních kurzech a soukromým konzultacím s paní profesorkou. Všechny tyhle znalosti a snaha nejenom, že se mi vrátily během písemné častí přijímacích zkoušek, ale hlavně v části ústní. V té je zapotřebí prokázat znalost ohledně současných témat v architektuře, prezentovat několik návrhů, ale také dokázat zájem o studium. A ten u mě byl obrovský. Díky tomu, že jsem se zajímala a chtěla se věnovat hlavně eko-architektuře, měla jsem téma k diskuzi jedna báseň a docházka do přípravných kurzů se ukázala jako plus jak při testu, tak při prokázání o zájem o obor. Přijatá jsem tedy nakonec byla a se studiem na „stavárně“ jsem spokojená. Někdy, když mě hodně trápí matika, si tak postesknu po tom, mít při škole ještě nějaké další přípravné kurzy navíc, například na všechnu tu statiku, co se téměř nedá spočítat.
Svůj sen o tom, že jednou budu navrhovat ekologické domy, sním dál. A pracuju na tom, aby se vyplnil. První dům hodlám navrhnout mé milé paní profesorce a návrhy poslat tam, kde byly možná kdysi napoprvé odmítnuty anebo se ztratily? Tak či tak, teď doufám, že to jednou vyjde.